Setkání Já a Ty – Ty a Já – My dva(ja) [integrace]

Setkání...

Já a Ty – Ty a Já – My dva(ja)

Autorka: Dagmar Stodůlková

20.8.2007 nás se sluníčkem přijala obec Ždiár, jež leží v jedné z nejkrásnějších částí Vysokých Tater, a to v Beljanských Tatrách. Až do 30.8.2007 zde probíhalo setkání snad stále si ještě podobných zástupců dvou národů a to České a Slovenské republiky. Ne nadarmo nesla celá akce název Já a Ty – Ty a Já – My dva(ja). Dle mého názoru, totiž tento název zcela přesně vystihoval atmosféru celého pobytu, jehož součástí jsem mohla být i já.

Z celkového počtu 31 účastníků tvořili polovinu asistenti. Tímto vznikl systém tzv. tandemových dvojice(klient /asistent). Klienti českého zastoupení byli z Domova sociální péče Slatiňany, jenž zabezpečuje denní, týdenní a celoroční pobyty pro klienty s mentálním nebo kombinovaným postižením ve věku od 3 let. Domovskou stranu zastupovali klienti Združenie na pomoc ľuďom s mentálnym postihnutím Bratislava II. Cílem sdružení je organizování volného času lidí s mentálním postižením různého věku. Dále poskytuje poradenství (sociální i právní), organizuje podpůrná setkávání pro rodiny lidí s postižením a zastupuje práva lidí s mentálním postižením.

Projekt Já a Ty – Ty a Já – My dva(ja) si kladl několik cílů. Mezi ty základní patřili zejména rozvíjet a iniciovat proces sociálního a interkulturního učení u účastníků, zvyšovat jejich růst zájmů a kompetencí (sociálních, komunikačních, aktivačních). V neposlední řadě organizování volného času na podkladě integrace/inkluze a zvyšování kompetencí, pro co největší samostatnost a plnohodnotné zapojení do společnosti.

Již samotný pobyt a s tím související integrace v novém, tedy neznámém prostředí, vycházky po okolí a celodenní výlety, naplňovaly z velké části dané cíle. Další se dařily naplňovat pomocí převážně dramaterapeutických a doplňkově arteterapeutických workshopů vedených studenty Speciální pedagogiky - Dramaterapie Markem Miklašem a Jaromírem Maštalířem.

Myšlenka, zrod a vůbec celková organizace, vznikla z iniciativy dvou studentek Doktorandského studia Univerzity Palackého,Mgr. Petry Jurkovičové a Mgr. Jitky Vitové.

Praktickému uskutečnění předcházela řada příprav a organizačních nezbytností. Jen ve zkratce, bylo zapotřebí sjednotit myšlenku, cíle, místo konání, požádání EU o finanční podporu a řada dalších. Za oficiální a téměř konečný bod ze strany příprav, byly informační schůzky na obou stranách. Setkání s klienty a předběžná motivace. Až po několika měsících úřednické práce jsme konečně mohli nastoupit do vlaku a vyjet směr Poprad.

Struktura celého pobytu spočívala ve skupinových činnostech s myšlenkou co nejmenší závislosti klientů na asistentech. Aktivní dopolední dramaterapeutické workshopy postavené na sebepoznávání, komunikaci a procesu osamostatňování se, vyjadřování vlastních pocitů a názorů, se prolínaly s odpoledními částečně řízenými činnostmi. Tam si na své přišli jak ti, kteří potřebovali odpočinek na pokoji, tak i ti, kteří měli dostatek sil na sportovní a jiné volnočasové aktivity.

Celodenní výlety, spojeny s poznáváním Slovenska dodaly celému dění zpestření, nádech dobrodružství a nezapomenutelné zážitky. Ať to byla návštěva Beljanské jeskyně, Skalnatého plesa či „relaxace“ v AquaCity Poprad. Většina z nás si díky tomuto mohla poprvé na vlastní kůži vyzkoušet, jak se odpočívá ve výřivkách, jezdí na tobogánech, cestuje lanovkou. Všichni se do všech aktivit vrhali s odvahou, chutí a někdy i s velikým úsilím svůj vlastní strach z nového překonat.

Nechyběly nám ani společné sportovní či hudební chvíle. Ve velmi zajímavých disciplínách se soutěžilo v rámci „Magurské Olympiády“. Během jednoho podvečera se nám podařilo dobrodružně nalézt ukrytý poklad,či si zazpívali u večerního táboráku.Nechyběly ani diskotéky a večery strávené s animovanými filmy promítanými na velkém plátně. Neoddělitelnou součástí a rituálem každého podvečera, na něž se každý těšil, se stal „kamínek Píp“. Kamínek Píp byl nositelem slova. Prakticky to znamenalo, že kamínek putoval v kruhu, a každý, kdo jej držel v dlani, měl možnost říct, co se mu ten den líbilo, popřípadě nelíbilo. Svého práva vyjádřit se, nemusel však využít a mohl kamínek poslat dál. Tohoto práva však nikdo nevyužil. Někdy bylo až překvapující, jak může být okamžik, v němž dostaneme možnost vyjádřit svůj názor přede všemi silný.

V závěru pobytu se konalo česko – slovenské dopoledne, jejímž cílem bylo představení kultury, zvyků a zajímavostí našich zemí. A tak se stalo, že jsme mohli shlédnout pověst o Jánošíkovi, vyslechnout si národní písně, či ověřit své znalosti v „ prvním českém superkvízu“. V rámci tohoto dopoledne rovněž proběhly ukázky některých činností prováděných ve workshopech. Shlédli jsme pouze střípky z celého dění.a to velmi zajímavé ukázky tance ve dvojicích se špejlemi, parádní hudební rozcvičku, dramatizaci pohádky O červené Karkulce, hrané videoklipy k hudební baladě a další.

Není proto ani divu, že se nám po těchto krásných zážitcích nechtělo odjet domů, i přes to, že únava byla v posledních dnech již znát na všech zúčastněných.

Odjezdem ze Slovenska však celý projekt ještě nekončí. 17.9.2007 nás čeká ve Slatiňanech setkání, během něhož si promítneme fotografie a každému účastníkovi přivezeme album, jako vzpomínku.

Už je to několik dní, které uběhly od ukončení projektu a pořád si s sebou nesu velmi silný zážitek. Myslím, že se organizátorům povedlo vytvořit ojedinělou a příjemnou atmosféru, v níž se předem stanovené cíle naplňovaly téměř samy. Jsem velmi ráda, že se s nadšením pustili do tak náročné práce. Snad se brzy dočkáme dalšího projektu a vznikne jich mnohem více z iniciativy jiných studentů či organizací, jelikož těch, pro které by mohly projekty podobného zaměření vznikat je vždy dostatek.

Tak snad už jen ta chuť do práce ze stran iniciátorů.